Co je to získané poškození mozku?

Možná si kladete otázku, co to vlastně to získané poškození mozku je. Velmi zjednodušeně řečeno se jedná o takové poškození mozku, se kterým se člověk nenarodil a jemuž čelí až v průběhu života. Proto se také někdy označuje jako získané poškození mozku. Nepatří sem tedy vrozené onemocnění jako dětská mozková obrna či poškození mozku způsobené při porodu.

Mezi získané poškození mozku patří traumatické poranění mozku – způsobené úrazem, dále pak poškození mozku způsobené cévní mozkovou příhodou, nádorem na mozku či infekčním onemocněním mozku.

Následující články vám pomohou získat základní orientaci v dané problematice. Seznámíte se s jednotlivými typy poškození mozku, klasifikací vážnosti poškození, s následky, které mohou po poškození přetrvávat různou dobu až celoživotně. A také s tím, jak takové poškození mozku může ovlivnit život celé rodiny. Naleznete zde i odkazy na služby a další praktické informace, případně si můžete stáhnout některou z informačních brožur.

Typy získaného poškození mozku

Poranění mozku – traumatické poškození mozku

K poranění mozku většinou dojde náhle a bez sebemenšího varování v situacích, ve kterých se může ocitnout prakticky každý člověk. Jedná se především o úrazy mozku vzniklé při dopravních nehodách, při rizikových sportech, pracovní úrazy či důsledky pádu. Každoročně je do nemocnice s úrazem mozku přijato kolem 36 000 lidí. Mezi nejohroženější věkové skupiny patří mladí muži mezi 15. a 29. rokem (nejčastěji kvůli dopravní nehodě nebo rizikovému sportu). Dále pak lidé od 65 let, u kterých dochází často k pádům. U mužů existuje dvakrát až třikrát větší pravděpodobnost, že utrpí tento typ poranění.

Zhruba 85 % lidí utrpí tzv. lehké poranění mozku, kdy doba ztráty vědomí nepřekročí 15 minut. Jedná se nejčastěji o otřesy mozku, kdy pacient prožije jen krátkou ztrátu vědomí, případně dezorientaci. Většina lidí se po lehkém poškození mozku vrátí domů z nemocnice s několika odřeninami a v krátké době dosáhne úplného uzdravení.

Asi u 10 % lidí je diagnostikováno středně těžké poškození mozku, kdy doba ztráty vědomí trvá minimálně 15 minut a maximálně 6 hodin.

Přibližně 5 % osob utrpí těžké poškození mozku, kdy ztratí vědomí na dobu delší než 6 hodin. Tyto osoby se potýkají s dlouhodobými komplexními důsledky poranění, které mají vliv na jejich osobnost, vztahy, myšlení, pohyblivost a komunikaci, v důsledku čehož pak mohou mít problémy vést nezávislý život.

Velmi malé procento osob utrpí tak těžké poranění mozku, že zůstává i přes veškerou lékařskou péči v bezvědomí po velmi dlouhou dobu – týdny, měsíce a v některých případech i celé roky. Tito lidé jsou tak odkázáni na 24 hodinovou péči ošetřujícího personálu a jejich rodiny se musejí vyrovnat se závažnými změnami v osobním, rodinném i pracovním životě.

Cévní mozkové příhody

Cévní mozkové příhody (CMP, někdy také označované jako iktus či mrtvice) jsou poměrně častá onemocnění, která mohou být velice závažná. Oproti jiným orgánům je mozek citlivější na nedostatek glukózy a kyslíku. Pokud je jejich dodávka narušena, je ohroženo fungování mozku a dochází k jeho poškození. CMP nejčastěji postihují starší věkové skupiny (65+), ale nejsou výjimkou ani u mladších osob.

CMP mohou mít dvě základní příčiny:

  • ischemie neboli porucha prokrvení části mozku v důsledku ucpání tepny aterosklerotickým plátem nebo trombem (krevní sraženinou),
  • krvácení do mozku (hemorhagie) v důsledku roztržení či prasknutí cévy (nejčastěji vlivem neléčené hypertenze nebo prasknutí tzv. aneurysma).

Nervová tkáň je pak poškozena krvácením nebo otokem v dané lokalitě.

Více se o typech cévních mozkových příhod a mechanismu jejich vzniku, následkům a možnostem léčby dozvíte v brožuře Neurorehabilitace.

Nádory na mozku

Jde o velmi různorodou skupinu onemocnění, jejichž základem je patologický růst tkáně v mozku. Nádory mohou vycházet přímo z nervové tkáně, anebo se zde vyskytují jako metastázy nádorů jiných orgánů. Mohou být nezhoubné (benigní) a zhoubné (maligní). Z hlediska závažnosti a následků velmi záleží na typu nádoru, jeho lokalizaci v mozku, dále na jeho velikosti a také na tom, do jaké míry prorůstá ostatní mozkovou tkáň (všechny tyto faktory ovlivňují to, zda je možné nádor odstranit zcela nebo částečně). Léčba může zahrnovat chemoterapii, radiační terapii (ozařování) a pokud je to možné, především chirurgické odstranění nádoru.

Zánětlivá onemocnění mozku

Záněty mozku bývají způsobeny bakteriemi, viry či plísněmi. Podle toho, kde se záněty objeví, se tato onemocnění dělí na meningitidy (zánět na povrchu mozku, v oblasti mozkových plen), encefalitidy (zánět vlastní mozkové tkáně) a meningoencefalitidy (kombinace obou). Léčí se antibiotiky nebo léky proti virům podle zjištěného původce nemoci.

Následky poškození mozku

Následky získaného poškození mozku významně ovlivňují život těch, kteří poškození utrpěli, ale také jejich rodinných příslušníků. Jsou často traumatizující nejen pro jejich rozsah a závažnost, ale i pro svoji neviditelnost. Mnohá omezení (zejména v oblasti kognitivních a psychických funkcí) nejsou na první pohled zjevná a člověk se potýká s tím, že jej okolí buď považuje za podivína nebo se domnívá, že může zvládat to, čeho ve skutečnosti není schopen.

Následující stručný přehled následků tedy obsahuje nejen omezení fyzických a smyslových funkcí, ale také následky v oblasti myšlení, komunikace a psychiky a s nimi spojených sociálních omezení, se kterými se dotyčný a jeho rodina musí potýkat. Podrobnější informace jsou přehledně zpracovány v brožuře Neurorehabilitace.

Fyzické a smyslové funkce

Přestože svaly a smyslové orgány nejsou úrazem či příhodou většinou postiženy, člověk vlivem poškození řídících funkcí mozku není schopen uskutečnit pohyb, zvládnout koordinaci pohybů nebo vidět či slyšet jako dříve. Statistiky ukazují, že větší procento osob po traumatickém poranění mozku se dobře fyzicky zotaví, ale mnohé méně viditelné obtíže mohou přetrvávat dlouhodobě.

Vedle pohybových omezení (poruchy rovnováhy, koordinace pohybů, ochrnutí části těla) se tak často objevují obtíže typu zvýšené únavy, bolesti hlavy, poruch spánku, tinitus (zvonění v uších) a další smyslová omezení (poruchy chuti, čichu, zraku, sluchu) nebo epilepsie. Ty představují velký́ problém a mohou značně zhoršovat kvalitu života osob, i když okolí si jich často nemusí ani všimnout.

Kognitivní funkce

Kognitivní funkce jsou všechny myšlenkové procesy, které nám umožňují rozpoznávat, pamatovat si, učit se a přizpůsobovat neustále se měnícím podmínkám prostředí. Patří sem paměť, koncentrace, pozornost, rychlost myšlení, porozumění informacím, prostorová orientace a vizuální vnímání.

Poruchy pozornosti jsou při poškození mozku velmi časté . Projevují se nejčastěji sníženou schopností nebo přímo neschopností zaměřit pozornost, udržet ji, nenechat se rozptýlit okolními vjemy nebo se soustředit na více věcí najednou.

Dále sem zahrnujeme vyšší kognitivní tzv. exekutivní funkce – schopnost řešit problémy, plánovat, organizovat, schopnost mít náhled nad situací a úsudek. Jednotlivé kognitivní funkce jsou umístěny v různých částech mozku, a tak poškození mozku může poškodit všechny nebo jen některé z nich. Dobrou zprávou je to, že kognitivní funkce lze velmi pozitivně ovlivnit trénováním.

Řeč a komunikace

Jakýkoliv patologický proces, který proběhne v mozku člověka, může vyvolat poruchu řeči. A to i tehdy, nejsou-li zasažena přímo centra řeči. V takovém případě je člověk postižen opravdu „jako člověk“ – je zasažena specificky lidská schopnost, kterou se člověk jako druh odlišuje od ostatních živočichů.

  • Nejčastěji se jedná o afázii, kdy je narušena schopnost porozumět tomu, co druhý říká nebo schopnost vyjadřovat se, správně formulovat slova či věty.
  • Dysartrie pak znamená poruchu artikulace. Postižený ví, co chce říci, ale řeč je setřelá, špatně srozumitelná.

Člověk s poruchou komunikačních schopností je těžce hendikepovaný. Je omezený v komunikaci s druhými lidmi a často trpí společenskou izolací daleko více než samotnými nezdary v komunikaci.

Cílem rehabilitace řeči je naučit komunikovat dospělého člověka, který tuto dříve plně rozvinutou a běžně používanou schopnost vlivem poškození mozku ztratil.

Emoce a chování

Emoce jsou psychologické procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti a nelibosti, provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání), motorickými projevy (mimika, gestikulace), změnami pohotovosti a zaměřenosti. Emoce jsou evolučně starší než rozumové jednání, a proto jsou jejich projevy silnější a obtížněji ovlivnitelné.

Emoční změny nastávají u každého, kdo utrpěl poškození mozku. Může se jednat o nervozitu a neklid či emoční labilitu, která se může vyskytnout ve kterékoli poúrazové fázi. Člověk také může ztratit schopnost ovládat své emoce, může se vyskytnout podrážděnost a výbuchy vzteku (i v důsledku obtíží spojených s poruchami komunikace či kognitivních funkcí). V některých případech člověk emoce nedokáže prožívat – mluvíme o emoční oploštělosti, otupělosti. Velmi časté jsou také stavy úzkosti, paniky, posttraumatická stresová porucha či deprese, stavy apatie a ztráty motivace.

Změny osobnosti a chování bývají nejnáročnějším aspektem poranění mozku, a dopadají na sociální fungování osob a zejména na jejich vztahy s jejich blízkými, přáteli či kolegy v práci. Patří sem zejména rigidní myšlení a neschopnost se přizpůsobit změnám, sebestřednost, ztráta zábran, impulzivita nebo agresivita a někdy i násilné chování. Celou situaci často komplikuje fakt, že někteří lidé po poškození mozku mají značně omezený náhled, tj. že si dané změny nejsou schopni připustit.

Sociální následky a omezení

Veškeré výše zmíněné následky přirozeně ovlivní sociální fungování člověka – tedy jeho osobní, rodinný, pracovní i společenský život. Celá situace je náročná nejen pro něj, ale značně ovlivňuje i jeho blízké a rodinné příslušníky. Velmi těžké pro obě strany bývá přijetí faktu, že život už „nebude jako dřív“ a přizpůsobení se změnám, jež poškození mozku přineslo. Ať už se jedná o pracovní život či návrat k dřívějším zájmům a zvyklostem. Nicméně i život po poškození mozku může být naplněn spokojeností a radostí či novými přáteli a výzvami.

Život po poškození mozku

Poškození mozku nepostihuje jen jednotlivce, ale celou rodinu. Někdy trpí zejména právě rodinní příslušníci, protože přesněji nahlížejí vzniklou situaci. Velmi se také mění podmínky a kontext, ve kterém rodiny musí fungovat.

Výjimkou nejsou situace, kdy docházejí za svým blízkým v bezvědomí na jednotku intenzivní péče a čekají, jestli se probere a netuší, co bude následovat, až se tak stane.

V další fázi pak shánějí informace a služby, které by jejich blízkému pomohly se uzdravit či rehabilitovat poškozené funkce.

V neposlední řadě se musejí postupně vyrovnat s omezeními, které poškození mozku přináší do běžného života.

S diagnózou život ohrožujícího či významně omezujícího onemocnění se členové rodiny vyrovnávají stejně jako nemocný sám. I v jejich prožívání můžeme najít křivku psychické odezvy na příchod a rozvoj závažného onemocnění tak, jak ji popsala Elizabeth Kubler-Rossová. Proto můžeme pečující osoby vnímat jako další a často zanedbávané oběti traumatu, jichž se situace blízkého po poškození mozku hluboce dotýká a ovlivňuje jejich životy.

Význam rodiny v péči

Úloha rodiny v péči o blízkého po poranění mozku je nezastupitelná. V době krátce po poranění mozku se nejbližší členové rodiny často cítí bezmocní a myslí si, že pro svého blízkého nemohou nic udělat. Aniž by si to však uvědomovali, většinou již mnohé dělají.

Informování

To, že se příbuzní ptají zdravotnického personálu, k čemu jednotlivé přístroje slouží, jak mají k blízkému přistupovat, jaký je jeho aktuální zdravotní stav atd., je velice významné. Tím postupně získávají důležité informace, které jim pomohou pochopit jejich roli v péči. Čím více informací příbuzní od zdravotnického personálu získají, tím lépe budou přistupovat k osobě po poranění mozku a také ke zdravotnickému personálu, protože nebudou mít pocit, že jim lékaři
tají důležité informace.

Členové rodiny mohou být dále nápomocni v průběhu hospitalizace tím, že zdravotnickému personálu sdělí informace o pacientovi, např. co měl rád, co dělal, co ho bavilo, co neměl rád atd. To může zdravotnickému personálu pomoci například ve volbě vjemů, kterými budou pacienta v bezvědomí stimulovat.

Stimulační program

Rodinní příslušníci mohou sami začít stimulovat svého blízkého. Aplikaci stimulačního programu rodinnými příslušníky by však měla předcházet domluva s ošetřujícím personálem. Stimulační program je multisenzorický, což znamená, že se zaměřuje na všechny smysly. Stimulace pacienta v bezvědomí může vést k rychlejšímu nabytí vědomí a lepšímu zotavení. Aby byla účinná, je potřeba dopřát pacientovi mezi jejími jednotlivými fázemi dostatečné množství nerušeného odpočinku.

Jestliže se příbuzní rozhodnou pro aplikaci stimulačního programu, měli by se zamyslet nad tím, co jejich blízkého dříve zajímalo, co rád dělal, co ho obvykle naštvalo nebo co neměl rád. Stimulační program je dobré sestavovat individuálně na základě znalostí osoby v kómatu.

V brožuře Coma after Brain injury: How you can help naleznete určitá doporučení, jak stimulační program aplikovat. Jenny Sheridan, autorka brožury, doporučuje začít jednoduchými základními podněty, a když se pacientův stav zlepší, postupně začleňovat složitější podněty.

Silné či kontrastní vjemy, nebo takové vjemy, které mohou vyvolávat silné asociace či vzpomínky, bývají nejefektivnější. V případě horkých nebo studených vjemů by měli rodinní příslušníci nejdříve teplotu předmětu vyzkoušet sami na sobě. V případě, že pacient na tyto vjemy reaguje vylekaně, úzkostně nebo unaveně, doporučuje se stimulaci přerušit. Naopak je dobré opakovat takové vjemy, které vyvolávají největší reakce.

Obhajování práv a zájmů blízkého

Další důležitou rolí, kterou mohou rodiny vykonávat, je obhajování práv a zájmů svého blízkého. Tato role prostupuje všemi fázemi po poranění mozku, od akutní až po domácí péči. Rodinní příslušníci mohou například pro svého blízkého zajistit komplexní rehabilitaci, péči kvalitních odborníků, potřebné pomůcky, návazné sociální služby, příspěvek na péči, invalidní důchod nebo další výhody, na které mají osoby s postižením nárok.

Rehabilitace v domácím prostředí

Zapojení rodiny do léčby blízkého po poranění mozku je velice důležité, protože když je blízký propuštěn z nemocnice do domácí péče, členové rodiny často přebírají role, které v nemocnici vykonával zdravotní personál. Se svým blízkým mohou rodinní příslušníci dělat určitá cvičení na zlepšení spasticity, rovnováhy, uvolnění zkrácených svalů a celkové protažení těla. Dále mohou členové rodiny s blízkým trénovat paměť, pozornost a další kognitivní funkce narušené poraněním mozku nebo procvičovat komunikační dovednosti, zvlášť u těch blízkých, kteří mají po poranění mozku afázii nebo jiné komunikační problémy.

Osamostatňování, zkompetentňování

Na základě biopsychosociálního stavu blízkého a uvážení rodiny by se rodinní příslušníci měli snažit svého příbuzného co nejvíce osamostatňovat. Tím je myšleno umožnit blízkému dělat vše, na co sám stačí. Už neplnit všechny jeho požadavky, jak to rodiny často dělávají v nemocniční péči nebo krátce po propuštění ze zdravotnického zařízení. Ale podpořit příbuzného po poranění mozku ve všech činnostech denního života, i za cenu toho, že rozlije hrnek s čajem, objedná se k jinému než ke svému ošetřujícímu lékaři, nebo zapomene, co má koupit.

„Člověk s poraněním mozku potřebuje příležitost vyzkoušet si své dovednosti a buď v nich uspět, nebo neuspět. Pokud členové rodiny pokračují v nadměrné péči, nenápadně svému blízkému vysílají signál, že je neschopný a nemá jejich důvěru.

To, že rodina stojí po boku svého blízkého, podporuje ho, má ho ráda takového, jaký je, vytváří pro něj relativně bezpečný prostor a prostředí pro sdílení pocitů a zážitků, je ochotna změnit některé zažité role a třeba i životní styl, je tím nejdůležitějším, co mu může dát.

Tipy pro pečující a rodinné příslušníky

Od poranění mozku vašeho blízkého se všechno točí kolem něho. Sháníte informace, nejlepší možnou péči, možná se učíte praktikovat stimulační program, nebo přitom ještě pracujete, staráte se o děti a o domácnost. Ale o vaše potřeby je postaráno jen v nepatrné míře, nebo vůbec. To způsobuje, že jste pod velkým stresem, což však nepomáhá ani vám, ani vašemu blízkému.

Nebojte se říci si o pomoc

Péče o blízkého po poranění mozku je náročnou životní situací, která vyžaduje mnoho úsilí, trpělivosti a mnohdy také odříkaní. Proto je téměř nadlidským úkolem, aby veškerou péči zajišťoval jeden rodinný pečovatel. Říci si o pomoc není projevem slabosti, ale spíše síly a zohledněním budoucí potřeby péče. Stydíte se říci si o pomoc či čekáte, až vám někdo z blízkých pomoc nabídne? Vaši blízcí možná také vyčkávají, až je o pomoc požádáte, možná se domnívají, že jejich pomoc a podporu nepotřebujete, nebo jen nevědí, jak vám ji nabídnout. Proto buďte asertivní a řekněte si o ni sami.

Udělejte si čas na sebe

V době, kdy je váš blízký v kómatu, pravděpodobně trávíte většinu času u jeho lůžka, nemáte čas na své koníčky, zájmy a přátele. V akutní fázi léčby je to přirozené. Zároveň zde však existuje nebezpečí, že tento zvyk bude přetrvávat dlouhá léta a těžko se ho budete zbavovat.

Je nesmírně důležité zůstat v kontaktu s přáteli, kteří vám jsou oporou a díky kterým můžete vidět situaci z jiného úhlu pohledu. Zároveň se snažte s nimi mluvit i o jiných tématech, ne jen o vaší rodinné situaci.

Rovněž doporučujeme účastnit se svépomocných skupin rodinných příslušníků pečujících o své blízké po poranění mozku. Můžete zde nalézt podporu, informace, pochopení a možná i přátele.

Pečujte o sebe

Dobře pečovat o svého blízkého po poranění mozku můžete jen tehdy, když věnujete pozornost a čas i svým potřebám. Proto se snažte dobře a pravidelně jíst, co nejvíce spát a relaxovat. To vám pomůže získat nové, tolik potřebné síly. Pečování o blízkého v kómatu je často opravdu těžké a v důsledku potlačených pocitů se mohou dostavit i psychosomatické obtíže. Proto jakmile začnete pociťovat nějaké zdravotní problémy, neváhejte navštívit lékaře.

Nestyďte se projevit své pocity

Po poranění mozku vašeho blízkého většina rodinných příslušníků pociťuje směsici pocitů jako: úzkost, vztek, pocity viny, vyčerpanost, smutek, atd. Nepříjemné pro rodinné příslušníky v rané fázi léčby je to, že nemají situaci ve svých rukou a většinu věcí nemohou sami ovlivnit. Je však nesmírně důležité, abyste si svoje pocity uvědomili a dokázali o nich mluvit.

V případě úzkosti z nevědomosti se ptejte ošetřujícího lékaře na bližší informace, k čemu který přístroj slouží, co se bude v nejbližších dnech dít, co můžete udělat pro zlepšení stavu svého blízkého atd.

Můžete být naštvaní na ošetřujícího lékaře, zdravotní sestry, nejbližší členy rodiny nebo na samotného blízkého po poranění mozku. Za tyto pocity se nemusíte stydět. Důležité je rozpoznat, co spouští vaše emoce, a následně se těmto momentům (pokud je to možné) vyhýbat. Většinou pomůže, když se svěříte se svými pocity někomu, komu věříte. Jestliže ani to nepomáhá, zkuste vybít svůj vztek v nějaké užitečné fyzické činnosti (sport, úklid domu…).

Poranění mozku také nabízí velký prostor pro hledání viny. Rodiče se obviňují, že koupili svému potomkovi motorku nebo ho přihlásili na kurz jezdectví atd. Také se mohou obviňovat v případech, kdy věnují chvilku času sami sobě, nebo když se zamyslí nad tím, jaké by to bylo, kdyby jejich blízký nebyl. Přijměte tyto pocity spolu s tím, že některé věci jste nemohli ovlivnit. Zkuste se zabavit nějakou zajímavou činností nebo si dovolte trávit čas sebeobviňováním jen např. mezi 7. a 8. hodinou ranní.

Naučte se relaxovat!

Desatero komunikace s člověkem po poranění mozku

  1. Snažte se, pokud to jde, odstranit rušivé vlivy v okolí.
  2. Snažte se udržovat oční kontakt.
  3. Mluvte jednoduchým a jasným způsobem, pokládejte přímé otázky, nepodávejte velké množství informací najednou.
  4. Po chvíli zopakujte, k čemu jste společně již došli.
  5. Pokud dotyčný odbíhá od tématu, vracejte ho zpět.
  6. Nepředstírejte, že rozumíte, pokud to tak není a nebojte se požádat o zopakování již vyřčeného. Je-li to nutné, opakujte jednoduché věty a při nemožnosti porozumění nabídněte alternativu odezírání ze rtů nebo napsání informace.
  7. Buďte trpěliví, dejte dotyčnému čas k sebevyjádření, v případě nutnosti nabídněte slova nebo výrazy, které by mohly pomoci.
  8. Využívejte gestikulaci.
  9. Ignorujte nevhodné chování, zůstaňte co nejvíce v klidu.
  10. Nemluvte s dotyčným jako s malým dítětem nebo s chudákem, kterého je třeba litovat.

Odkazy na služby a dávky

Tipy na informační zdroje pro oblast státní pomoci a zařízení nabízející služby neurorehabilitace –>

Edukační materiály ke stažení